Rozhovor s Denisou Skrbkovou
Ahoj Deniso, můžeš se nám lehce představit a říci něco o sobě?
No, jak tedy začít… pomalu mi táhne na pětadvacet, dodělávám magisterské studium na EF v Liberci a k tomu si dělám ještě bakaláře na peďáku. Od malička jsem prošla celou řadou zájmových kroužků, počínaje keramikou a hrou na klavír, badmintonem, studiem jazyků a baletem, kterému jsem byla věrná asi 14 let a i dnes si jdu ráda zatancovat. Poslední roky jsem se začala víc zajímat o lezení a dokonce jsem chvíli působila i jako instruktorka dětského lezeckého kroužku. Běh, kolo, plavání, lyže, snowboard – to byly aktivity, které spíše zaplňovaly volné chvíle během prázdnin. Taky miluju cestování a tak jsem strávila půl roku v Turecku a rok v Anglii na studiích.
Jak a kdy ses vůbec dostala ke kolu? Kdo tě k němu přivedl?
Už od mala jsem docela ráda jezdila na kole. Dnes ho používám jak na víkendové výletování, tak i jako nejrychlejší prostředek na jízdu do školy. Před cca pěti lety jsem si koupila trekový kolo a jezdila vlastně jen na něm. Tak jsem strávila i úžasnou dvoutýdenní dovolenou v Gruzii. Terén tam byl ale občas vhodnější spíš na horáka - to byl vlastně takový popud k tomu, abych si po návratu koupila „pořádný“ kolo.
Jste určitě sportovně založená rodina - tvoje sestra Jana jezdí za Příchovice a má výborné výsledky. Ale vypadá to, že ji budeš brzy šlapat na paty!
Naši rodiče mě, ségru a bráchu od malička tak nějak vedli k fyzické aktivitě a sportu, nejčastěji to byly výlety do hor, na feráty a tak. Kolo samozřejmě taky nechybělo. Co se týče mojí sestry tak ta byla od malička sportovně nadaná. Jezdila na atletické závody a i přesto, že netrénovala, tak většinou skončila na bedně. Je to pro mě samozřejmě výzva jí jednou dotáhnout, ale opravdu nevím, jestli je tohle moje přání alespoň trochu reálné.
Čím tě zaujalo zrovna MTB?
MTB? Popravdě jsem vlastně nikdy neseděla na silničce, takže nemám to srovnání :-). Ale jeden z důvodů, proč vůbec sedám na kolo, je příroda – a tu si člověk nejlíp vychutná právě při MTB jízdě.
Pocházíš z Liberce, kde je pro cyklistiku výborné okolí. Kam jezdíš trénovat nejraději?
No, sice jsem z Liberce, ale moje nejčastější cesty na kole směřují do Turnova, kde mám babičku. Samozřejmě když je hezky tak ráda vyjedu do Jizerek. Největším tréninkem pro mě ale letos bylo těch 14 dní strávených na kole v Gruzii.
Teď o víkendu jsi absolvovala první velký závod WTB v Letech u Prahy. Můžeš nám říci, jak se Ti jelo a jaké jsou tvé pocity?
Musím přiznat, že když jsem se přihlašovala na závody, úplně přesně jsem netušila, co mě čeká - jen jsem doufala, že nenasněží, což se naštěstí vyplnilo. Měla jsem docela obavy z délky tratě, protože jsem předtím zkoušela jen kratší závody. Co se týče mých pocitů – prvních asi 15 km jsem myslela, že kolo odhodím někam do rigolu a dojdu pěšky – nevím, jestli jsem se víc smekala po blátě, nebo po všudypřítomných kořenech. Naštěstí jsem to ale nevzdala a od občerstvovačky, která byla zhruba v polovině trasy, už se mi jelo skvěle.
Co plánuješ teď v zimě, kdy počasí není na kolo ideální?
Protože jsem měla minulou zimu nohu v ortéze, rok předtím byla v deštivé Anglii a předtím zimní sezónu strávila v Turecku, chtěla bych si konečně trochu užít sníh. Ráda bych vyrazila někam na sjezdovky a na snowboard a konečně bych se ráda naučila jezdit na běžkách. Chci také někdy zajít na lezeckou stěnu a chci zkusit i ergocycling, protože jsem na něj zatím koukala vždy jen z povzdálí. To vše budu muset ještě nějakým způsobem skloubit se zkouškami a psaním diplomky, tak jsem na to sama zvědavá.
Jak by měl vypadat kalendář sezony 2014? Budou to především závody v okolí Liberce nebo i jiné akce.
Plánování závodů spadá spíše do kompetencí Honzy, já mu věřím, že vybere jen to nejlepší. Samozřejmě bych se chtěla zúčastnit některých závodů v okolí, protože to tady mám ráda a měla bych výhodu v tom, že bych znala, nebo si předem mohla projet trasu – i když někdy je to asi spíš na škodu...
Jsi jediná holka v týmu. Nechybí ti kolegyně?
Oficiálně jsem sice jediná holka, ale zatím nás na všech závodech doprovází Vendulka, která teď zastává především funkci morální podpory a navigátora (a někdy řidiče), ale myslím, že nebude trvat dlouho a taky se pustí do závodění – já bych kolegyni určitě brala :-).
Jaká máš přání s výhledem na příští rok?
Jak už jsem psala, loni jsem měla poraněné vazy v koleni, takže bych si přála, aby se mi, a všem ostatním v týmu, nic nestalo a každý si mohl užívat sportování dle libosti. A co se týče další cyklosezóny? Myslím si, že je hezké přát všem mnoho úspěchů na závodech, ale ještě důležitější je přát jim, aby jim vydržel ten elán, chuť a požitek z jízdy – a to je jedno z mých malých přání.
Děkujeme za rozhovor a hodně štěstí.