Specialized Rally Sudety
Říká se, že Sudety jsou nejtěžší maraton v České republice. Tak jsme se vydali do Teplic nad Metují okusit pravé bikování. V pátek odpoledne jsem nabral něžné pohlaví našeho týmu, Denisu a Míšu a jeli jsme směr Teplice. Po registraci a výměně trika za menší, kterou Míša zvládla perfektně, jsme odfrčeli směr Janovice, kde jsme byli ubytováni. V apartmánu u Tyšerů ( výborný servis a ochotný personál) jsme připravili kola a holky si popovídali se dvěma připitýma učitelkama - přičemž jedna byla jasná bývala komunistka :D. Před půlnocí jsme šli na kutě. Budík na 6:00, snídaně a hurá na 8:00 na start. Lidí už tam bylo požehnaně. Na start 115 km trasy se vydalo okolo 700 bikerů a na 60 km zhruba 300. Výstřel z děla a šlo se na věc. Ze začátku jsem jel opatrně. Přece jenom jsem netušil, co mě čeká. Profil nalepený na rámu vypadal hodně slušně, takže hezky opatrně a nepřepálit tempo. Na zhruba 37. km se trasy rozdělily a začaly ty pravé Sudety. Prudké výjezdy následovaly ještě prudší sjezdy. První výzva byl Václav. Jeden z obávaných sjezdů, kde stojí a povzbuzují fanoušci. Sjeto a splněno - paráda. Super pocit. Pak přišly další a další sjezdy. Bahno bylo úplně všude a věděl jsem, že dojet bude velký úspěch. Na každé občerstvovačce nezbytné umytí přehazovačky a namazání olejem a hurá do dalšího kopce. Po jednom z delších kamenitých sjezdů jsem objevil super občerstovavčku. Parta nadšenců si nejspíše postavila stan a tak jsem měl možnost dát si 20.října domácí cukroví. Omyl jsem rychle přehazku namazal olejem na grilování a hurá na zbývajících cca 45 km. Od této občerstvovačky jsem si řekl, že to nastřelím a uvidím. Nohy fungovaly suprově a kolo drželo parádně. Posilněn cukrovím jsem začal ukrajovat kilometry a dohánět bikery. Zhruba 8 km před Hvězdou stála v lese skupina chlapů a volali "ionťák". Tak jsem si vzal a ono pivo:D. Sice jezdím za nápoje (Lihovar), ale s alkoholem si zrovna netykám. Nicméně mi to krásně uklidnilo žaludek a frčel jsem dál. A pak to přišlo, výzva dne. Sjezd Hvězda. Nahoře dvě sanitky a biker, který jel přede mnou. Říká: ,, Jedeš? Já ani náhodou." "Jasně od toho tu jsem.." .Pořádně jsem se nadechl a jel. Ani nevím kolik tam bylo lidí. Jestli fotograf, kameraman nebo někdo další. Jen tam někdo křičel, tleskal. Tak jsem to tam poslal. Asi 10 metrů před koncem sjezdu přišlo pozdravení od smrku, který si tam stoupl na ten den poměrně špatně. Nevěděl jsem, zda jsem teda Hvězdu sjel. Pak jsem uslyšel jak někdo zakřičel: ,,Dal si to, pokořil jsi Hvězdu!", super pocit, který ještě doprovázel potlesk. Místní lidé tím opravdu žijí. Pak další výjezd a sjezd a přišel výjezd na Ostaš. Všichni mě varovali, že nejhorší výjezd je na zhruba 105. km z Dědova nahoru. U mě to bylo naopak. Z poslední občerstvovačky posilněn Colou a pocitem, že už jen 5 km do kopce a pak hurá dolů z kopce do cíle jsem jel do kopce jako drak. Předjel jsem ještě pár bikerů a valil to do cíle. Tam jsem přiletěl v čase 7 hodin a 50 minut na 284.místě celkově a 66.místě v kategorii maximálně spokojený a hlavně šťastný. V cíli už na mne čekali holky a gratulovali. Déňa dojela na 60km na skvělém 11.místě celkově a 5.místě v kategorii mezi ženami a Míša po defektu na skvělém 11.místě v kategorii. A pocit. Nepopsatelný. To, že někdo může říci, že to třeba není extra výsledek, nebo se to dá zajet lépe je jedna věc. Ale myslím, že můžu mluvit i za holky. Děláme to z důvodu, že nás to baví. Pocítit ten pocit překonání sama sebe a dokázání toho, že na to máte a protnete cílovou pásku je pocit, který nejde popsat, musí se zažít. A Sudety na bahně není žádná brnkačka. Pro mě jsou borci všichni, kdo dokončili a postavili se na start jak 115 km, tak 60km. Velký obdiv všem a za rok opět na startu. J